Dcera sněhu
Posted On
Tuším, že tuhle knížku jsem na seznamu vůbec neměla a četla jsem ji jen kvůli tomu, že ji knihovna nabízela v papírové verzi a zároveň jako e-knihu (víte, jak to teď s tím čtením mám). Hodnocení na Databázi neměla úplně marný, anotace vypadala zajímavě, tak jsem se do ní pustila. A teda bylo to dost zvláštní počtení…
O autorce
Eowyn Ivey je poměrně neobvyklé jméno, autorčiny rodiče ji údajně pojmenovali po jedné z postav Tolkienova Pána prstenů. Celý její život je spjatý s Aljaškou, strávila zde dětství a i nyní zde žije se svým manželem a dvěma dcerami. Kniha Dcera sněhu je inspirovaná právě jejím životem na Aljašce. Pracovala jako reportérka, nyní působí v knihkupectví.
O knize
Dcera sněhu je kniha z roku 2012. Příběh vypráví osud dvou lidí, kteří touží po dítěti tak moc, až si ho přivolají. Dějem příběhu je odlehlá končina na Aljašce, hlavními hrdiny jsou manželé Jack a Mabel, kteří se sem vydali, aby začali znovu. Jejich dny jsou naplněny těžkou prací, ale také marnou touhou po dítěti. Když venku napadne první sníh, samou radostí postaví společně venku sněhulačku. Následující ráno je sněhulačka pryč a od místa, kde se nacházela, vedou drobné dětské stopy…
Můj názor
Většinou ve mně kniha vyvolá nějaké emoce. Buď se mi líbí, nebo se mi nelíbí. S touhle to ale nějak nefungovalo. Moje reakce byla při čtení i po dočtení neutrální a popravdě tedy nevím, co do recenze napsat. Příběh jako takový není špatný. Čtivý moc není, četla jsem dál snad jen kvůli tomu, že jsem chtěla zjistit, jestli je “dcera sněhu” skutečná, nebo jestli se jedná o přelud. To mi autorka ale neprozradila, takže jsem příběh nakonec opouštěla se smíšenými pocity. Ani postavy mě nijak zvlášť nezaujaly, zanechaly ve mně stejně neutrální dojem.
Závěrem
Upřímně ani nevím, jak takovou knížku hodnotit. Asi ji nebudu hodnotit vůbec. Beru na vědomí, že jsem ji četla. Nebyla špatná, nebyla ani dobrá. Prostě byla. A já jsem ji přečetla.
