Korálky z klokočí
Posted On
S Naďou Horákovou jsem se seznámila už dřív při četbě Vlka na vodítku. Už tehdy jsem byla příjemně překvapená její tvorbou. Když se tedy na knižním trhu objevila novinka od stejné autorky, která slibovala archiv, tajemství, milostnou zápletku a detektivní vsuvku, nemohla jsem odolat.
O autorce
Naďa Horáková, rodačka z Hodonína, vydala v roce 2020 svou desátou knihu – Korálky z klokočí. Do novinky se krásně promítá osobnost autorky, Naďa Horáková totiž vystudovala obory čeština a dějepis a své dovednosti i znalosti v knize patřičně využila. Pokud máte rádi seriál Policie Modrava, mohlo by vás zaujmout, že autorka se podílela na tvorbě scénářů k tomuto seriálu.
O knize
Eliška Fibichová přijíždí do obce, kde prožila dětství, aby v rámci své doktorandské práce uspořádala místní archiv. A zdá se, že její příjezd probouzí k životu stará a téměř zapomenutá tajemství. Eliščina prababička Klotylda byla porodní bába a před mnoha lety beze stopy zmizela. Má její zmizení souvislost s tajnými chodbami v podzemí archivu? A proč jsou v knize porodů, kterou si babička pečlivě vedla, vytrženy poslední dva listy?
Můj názor
Autorka mě ani touhle knihou nezklamala. Oceňuji, že do příběhu zapojila prostředí archivu a já tak mohla zavzpomínat na svá studentská léta. Zaujalo mě i to, jak dovedla celý příběh doktorandky Elišky propojit s prvky detektivky, za mě skutečně dobrý nápad na originální příběh. Jen jsem měla trochu pocit, že zpočátku se nic moc neděje. Eliška přijíždí k tetě, má za úkol uspořádat místní archiv atd., ale příběh se na můj vkus rozjíždí prostě pomalu. Vzápětí, jakoby se autorka probudila, se začnou kupit zajímavé události a nakonec jich je tolik, že se jimi jako čtenář cítím snad i přesycená. Za sebe bych tedy možná ubrala a více se věnovala propracování jednotlivých detailů příběhu.
V knize mi chyběla také větší propracovanost jednotlivých charakterů, ráda bych se o nich dozvěděla mnohem víc, poznala je blíže, ale nemůžu se ubránit pocitu, že jsem je míjela jen tak z rychlíku. Škoda.
Závěrem
Příjemně mě překvapilo, že je kniha naprosto jiné kafe než zmiňovaný Vlk na vodítku. A proč? No… Zdá se mi, že dost autorů tak nějak „uvízne na mělčině“ a jejich příběhy jsou často plus mínus to samý. U Nadi Horákové jsem se ale dostala úplně někam jinam, do jiného prostředí, do jiné atmosféry… A bylo to super. Příběh byl čtivý, hltala jsem ho podobně jako Vlka, přesto bych ho ale zařadila spíše do oddechové kategorie četby. A i když u mě Na´da Horáková stále zůstává na třech hvězdičkách, věřím, že Korálky z klokočí nebyla poslední kniha, kterou jsem si od ní s chutí přečetla.
Za mě tedy 3 z 5!
