Vlk na vodítku
Posted On
Vlka na vodítku jsem vyhrála v jedné literární soutěži. A upřímně, asi by mě nenapadlo zrovna po téhle české detektivce sáhnout. Knížky z knihovny jsem ale přečetla o něco dřív, než jsem plánovala, a tak nakonec došlo i na Vlka. Byl to danajský dar, nebo jsem nakonec byla ráda, že jsem se ke knize dostala? Dočtete se v dnešní recenzi!
O autorce
Naďa Horáková, učitelka, která po večerech vraždí ve svých detektivkách. Už to samo o sobě zní jako docela zajímavý námět na další detektivku, co myslíte? Tahle vskutku pozoruhodná autorka působí na Základní škole v Dubňanech, má slabost pro jazyky (samozřejmě že i pro ten český) a pro dějiny. Kromě knih také spolupracuje na scénářích seriálu Policie Modrava.
O knize
Vlk na vodítku je unikátní v tom, že se jedná o příběh ve stylu 2v1, oba příběhy na sebe vzájemně navazují, mají stejné ústřední postavy a odehrávají se prakticky ve stejném prostředí. Rozmotávají ale trochu jiné zápletky, které spolu ale rovněž vzájemně souvisí. Za to dávám autorce rozhodně palec nahoru!
Ústřední postavou obou propletených částí příběhu je Alan Malchow, zaměstnanec firmy, která organizuje lehce absurdní, nicméně jako námět neskutečně zajímavé “hony na lišku” jako adrenalinový sport pro zazobané dobrodruhy. V první části dochází k únosu jeho švagrové a milenky v jedné osobě, v další části ho (už jako soukromníka) kontaktuje bývalá kolegyně a znovu ho zatahuje do spletité sítě firemních intrik. Nic ale není tak, jak se na první pohled zdá. Celý příběh je mnohem komplikovanější a přináší několik zajímavých zvratů i rozuzlení. Troufnete si Vlka číst?
Můj názor
Přiznávám, že když jsem po knize sahala, prakticky nic jsem o ní nevěděla (včetně toho, o čem bude). Trochu mě zarazilo, že obsahuje prakticky dva příběhy, jako nápad mi to přijde geniální, ale v praxi mi to upřímně moc nesedlo. Přednost bych dala jedné zato mnohem propracovanější linii. Jinak si na knize cením především originality, Alanova profese byla skutečně netradiční a dávala celému příběhu příjemný punc neotřelosti. I tak ale místy dialogy či samotný popis událostí působily poněkud plasticky a málo uvěřitelně.
Přiznávám, že jsem byla místy lehce zmatená a v ději jsem se špatně orientovala. Možná by tenhle problém dovedla vyřešit šikovná “beta”, těžko říct. Kniha na mě působí dojmem, že autorka sice umí vymyslet kvalitní a netradiční příběh, ale v provedení tak trochu tápe. Škoda.
Závěrem
Rozhodně ale Vlka na vodítku nemůžu zatratit. Četbu jsem si užívala, některé pasáže jsem dokonce hltala, větší zázrak se ale nekonal. Pokud tedy máte rádi detektivky a zajímáte se o českou literární tvorbu, určitě se s Naďou Horákovou seznamte! Když se mi do ruky dostane další autorčina kniha, určitě si dám říct.
Za mě 3 z 5!
