Můj ukrajinskej deník: Muzeum pod širým nebem
Posted On
V ukrajinským deníku mám ještě hodně kapitol, které jsem na blogu nezveřejnila, jednou z nich byla do dnešního dne třeba návštěva Muzea lidové architektury a každodenního života. Muzeum jsem navštívila na podzim v roce 2019, což je skoro věčnost, ale mně se to zdá jako včera. Pojďme si spolu trochu zavzpomínat!
Lokace a vstupné
Muzeum ukrajinské architektury a každodenního života se nachází necelé 4 kilometry od centra Lvova, dostanete se k němu buď vlastním autem, nebo městskou dopravou, přičemž autobusy zastavují v bezprostřední blízkosti muzea, ze zastávky tramvaje si budete muset udělat krátkou procházku.
V roce 2019 dospělí platili za vstup do areálu 40 hřiven, což je cca 40 Kč. Děti, studenti a žáci měli vstupenku za poloviční cenu, tedy za 20 hřiven. Návštěvníci muzea mají také možnost prohlídky v cizím jazyce, za tu je ale třeba připlatit si dalších 360 hřiven.
Trocha historie nezabije
Muzeum zde začalo vznikat už v roce 1930, tehdy do Lvova mířila významná památka ukrajinské architektury – Lavra svjatogo Ivana pocházející z roku 1763. Nejdřív byl ale vytvořen samotný Ševčenkovskij gaj (i tak bývá dnes muzeum často nazýváno), který zde měl být vytvořen na počest jubilea narození významného ukrajinského spisovatele Tarasa Ševčenka.
Na zřízení parku se pořádala finanční sbírka, obyvatelé města ale nepřispívali jen penězi, osobně se výstavby parku účastnili, pomáhali vysazovat keře a další rostliny. Na internetových stránkách sice tvrdí, že se žádná místní svatba neobejde bez návštěvy tohoto parku, ale nevzpomínám si, že bychom tam nějakou potkali, takže těžko říct.
Poprvé se muzeum pro veřejnost otevřelo až v roce 1971. K dnešnímu dni uvnitř najdeme celkem 124 objektů a asi 21 000 exponátů, které jsou organizovány podle etnografických aspektů
A co se skrývá uvnitř?
V areálu najdete nejen domy, jejichž vznik lze datovat od 18. do 20. století, ale také třeba „továrnu“ na výrobu oleje z roku 1811. Nechybí ani náměstíčko, místo, kde se konaly svatby a další slavnosti. Právě na náměstí najdete starou budovu školy z roku 1880, v jedné části si můžete prohlédnout třídu s několika lavicemi, druhá část pak byla určena učiteli. A co by to bylo za náměstí bez zvonu? Právě zvon v minulosti zvěstoval často to nejhorší, třeba požár či útok nepřítele.
Kromě tohoto tu také objevíte Lavru svjatogo Ivana, o které jsme si něco málo řekli v úvodu. Dovolím si ještě přidat, že byl kostel postaven bez použití jediného hřebíku a je na seznamu UNESCO.
Dál dojdete k mlýnu, který poháněla řeka, ta zamrzala jen zřídka a mlýn tedy mohl fungovat prakticky celoročně. Když budete mít štěstí jako my, třeba u něj narazíte i na labutě. V areálu najdete ale ještě jeden mlýn, který byl poháněn větrem.
Na závěr
V areálu byla i možnost nějakého toho drobného občerstvení, nás ale pohled na nabízený sortiment moc nelákal. Návštěva muzea se dá naplánovat na hodinku, ale taky na celý den, záleží jen na vás a na tom, kolik času ve Lvově a blízkém okolí budete mít.
Upozorňuji na to, že do starodávných kostelů/chrámů byste měli vcházet řádně oblečení, především ženy by měly mít na hlavách šátek, zakrytá ramena a žádné kraťásky nebo mini, místní babušky totiž jen tak něco neodpustí. Nás třeba do jednoho kostela ani nepustili, protože viděli, že jsme cizinci. Přeji jen, to náboženství se na Ukrajině bere o něco vážněji než v našich českých luzích a hájích.
