Knihomolův koutek

Nebe v kleci

Posted On
Posted By Zrzi

Nebe v kleci se poměrně nedávno objevilo v Knižních tipech. Tenkrát jsem knize věštila velmi nadějnou budoucnost a nemohla jsem se dočkat chvíle, kdy ji budu mít konečně v ruce. Nakonec jsem zvládla zdolat knihu i film a přináším Vám recenzi na oboje zmíněné. Máte se na co těšit!

O autorce

Novozélandská spisovatelka Christine Leunens už pár knih vydala, příliš dobře hodnocené ale nejsou, tedy, alespoň v Česku ne. Navzdory tomu jsou ale překládány do mnoha světových jazyků a Nebe v kleci, o kterém dnes bude řeč, se pyšní titulem mezinárodní bestseller a filmovým zpracováním (ačkoliv, film Králíček Jojo se zmíněným titulem jen částečně inspiroval). Takže asi tak.

O knize

Takhle, anotace knihy rozhodně zaujme. Příběhů o druhé světové válce máme k dipozici hned několik, ale Nebe v kleci budí zdání, že celou záležitost pojímá trochu jinak, z pohledu nepřítele (tedy Třetí říše) a navíc očima dospívajícího chlapce.

Johannes je bezesporu zajímavou literární postavou. Vyrůstá s matkou a otcem v nelehké době nástupu Adolfa Hitlera k moci. Zatímco jeho rodina zůstává vůči slibům rodícího se Vůdce poměrně skeptická a imunní, Johannes se, podobně jako jeho vrstevníci, aktivně zapojuje do Hitlerovy mládeže a snaží se “jít s dobou”. Jeho “nacisticky” orientovaný svět se ale obrací vzhůru nohama ve chvíli, kdy doma objeví ukrytou Židovku. Zpočátku se chce zachovat jako “pravý nacista” a přispět svým dílem k očištění říše od podobných živlů, nakonec ale propadá podmanivé osobnosti Elsy a myšlenky na udání se postupně vzdává. Zůstane ale Elsa i ve chvíli, kdy válka skončí? To se dozvíte v knize 🙂

Kniha versus film

Naťukla jsem, že se film knihou jen inspiroval a je tomu skutečně tak. Zatímco hrdiny Nebe v kleci můžeme bez nadsázky označit za dospívající jedince, ve filmu je hlavním hrdinům podstatně méně let a na podobnou věkovou skupinu je film, alespoň dle mého názoru, i cílen. Celý filmový příběh se nese v poměrně lehkém duchu, snaží se být vtipný, zaujmout i mladší diváky, nevynechává ale ani “tvrdší” pasáže.

Paralel s knihou v něm ale moc nenajdete. Hrdinové příběhu mají společná snad jen jména a základní linku osudu. Králíček Jojo končí docela jinak než Nebe v kleci a z pomyslného souboje kniha x film tak vychází mnohem lépe. Snad autoři filmu rozpoznali nedostatky, které kniha má, a záměrně se vydali jinou cestou. Kdoví. Rozhodně se ale nemusíte bát toho, že když se podíváte na film, číst knihu se nevyplatí. Ba naopak. Čtenáři i diváci mají k dispozici dva poměrně odlišné příběhy a mohou si v klidu dopřát obojí.

Můj názor

Takhle, film ve mně nevzbudil nic, o čem bych chtěla hodiny vykládat u kafe kamarádkám, ale v porovnání s knihou z pomyslného souboje vychází přeci jen o něco lépe.

Nebe v kleci se místy snaží o žertovný tón, ale u snažení jen zůstává. Kniha je taková nemastná, neslaná. Johannese mi je upřímně líto, to zase jo, ale spíš kvůli tomu, že se ocitl v tak odbyté knize. Jako postava má neskutečný potenciál, ten autorka ale celkem uspokojivě využívá jen v první části knihy. Pak se příběh neúprosně hroutí a Christine Leunens nedělá nic proto, aby ho zachránila. Žádná hluboká psychologie se nekoná. Johannes dostává na konci knihy prapodivný odstín ještě prapodivnějšího “úchyla” a končí stejně neslavně jako příběh sám.

Závěrem

Čtenář tak z poměrně slibné anotace dostává jen slabý odvar toho, co se v ní slibuje. Poměrně šťastně vymyšlený příběh zaniká v průměrném, snad i podprůměrném zpracování, a čtenář si z něj neodnáší prakticky nic, snad jen otázku, proč se taková kniha překládá do tolika světových jazyků.

Postavy jsou ploché, vyprávění je nedotažené, postrádá propracování a obecně vše, co by čtenáře mohlo upoutat a strhnout. Zhruba od půlky se Vás zmocňuje tušení, že se už nic dít nebude a že vlastně víte, jak to celé dopadne. Tím pádem se vytrácí i motivace k dalšímu čtení a na Nebe v kleci pozvolna usedá prach.

Původně jsem chtěla dát o bod víc, nakonec ale dávám jen 2 z 5, protože s odstupem času cítím, že ve mně kniha krom zklamání nezanechala v podstatě nic. Škoda, nakročeno měla slibně. Tak snad příště.

Related Post

leave a Comment