Knihomolův koutek

Rozsypaná slova

Rozsypaná slova Posted On
Posted By Zrzi

Poněkud mě zaráží, že nebýt závěrečné zkoušky mých studentů z Ruska, o novince Martina Daneše bych se nejspíš ani nedozvěděla. Právě úryvek článku pojednávající o knize mi učaroval natolik, že jsem se rozhodla si knihu půjčit. Nechte se unést na vlně dnešního pokusu o recenzi a posuďte sami, zda máte na Rozsypaná slova chuť ♥

O autorovi

Autorem novinky je zkušený spisovatel a žurnalista Martin Daneš. V 80. letech emigroval a žil nějaký ten čas v Paříži, nakonec se ale do českých luhů a hájů vrátil a zastával několik významných úřadů (byl třeba poradcem v Kanceláři prezidenta republiky). Mimo jiné byl i šéfredaktorem pornografického magazínu, jen ať víte. Takže rozpětí autorova dosavadního působení je více než široké, což je samozřejmě fajn. Spousta zážitků, zkušeností a tvůrčí praxe především. Někdo takový snad ani nemůže psát špatný knížky, ne?

O knize

Sluší se dodat, že spoluautorem knihy je v podstatě Karel Poláček. Jo, čtete správně. Ten Karel, který dávno není mezi námi. Kniha totiž obsahuje několik jeho textů či jejich parafrází a půjčuje si dokonce i jméno jedné z hlavních postav Poláčkovy knihy.

Nebudeme chodit kolem horké kaše. Pod jménem hlavní postavy Karel Hirsch je v knize ukrytý sám Karel Poláček, nicméně, vzhledem k tomu, že jeho životní osudy nejsou do detailu zmapovány, nejedná se o křišťálově čistou biografii. Autor se proto rozhodl pojmenovat postavu jinak a zabránit tak rejpalům v rejpání. Jako nezasvěcený čtenář jemné nuance zřejmě ani nepoznáte.

Na začátku knihy se setkáváme s hlavním hrdinou Karlem Hirschem (tedy Karlem Poláčkem), který společně se svou stařenou Dorou a psem jménem Kafíčko odjíždí kamsi na venkov. Příběh působí idylicky a humorně, jak už to ale bývá, na obzoru se objevují první mraky slibující pěknou průtrž mračen. Karel totiž manželku. A ne, Dora to není. Má taky dceru, které pomohl utéct do Anglie. A navíc je taky Žid, těm na sklonku druhé světové války a během ní zrovna dvakrát přáno není. Nad zpočátku idylickým a humorným příběhem se tak skutečně schyluje k bouři, která nenechá kámen na kameni. Uhodí víc zhrzená manželka, nebo nemilosrdné dějiny? Poctiví studenti literatury už tuší…

Můj názor

Nadšení. Přesně tohle slovo vystihuje můj dojem z četby. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy četla knihu, která mě bavila po jazykové i dějové stránce a ještě mě navíc kvalitně obohatila novými informacemi. Dovedu si představit, že by existovaly stovky knih o českých autorech a studenti by je četli a učili se jejich prostřednictvím českou literaturu.

Z četby Rozsypaných slov jsem si odnesla mnohem více než z několikanásobně delších a rozsáhlejších hodin literatury. A co na tom, že kniha do detailu nekopíruje autorův život. Důležité přeci je, odnést si kus Poláčka v sobě a myslím, že právě to se Martinu Danešovi daří.

Odnáším si v sobě kus Poláčka, chuť přečíst si některou z jeho knih a co je hlavní, spoustu informací, které mi zůstanou v hlavě. S jistotou můžu říct, že konečně tuším, kdo byl Karel Poláček a vím, že mi jeho životní osud dlouho zůstane v hlavě.

Závěrem

Opravdu mě mrzí, že jsem se k tak vynikající knize musela dostat tak neskutečnou oklikou. Doufám, že můj skromný pokus o recenzi otevře čtenářům k Rozsypaným slovům dveře. A autorovi skutečně děkuji za poctivou práci, kterou na knize odvedl. Dodávám, že jako čtenář jsem si velmi cenila i Autorského doslovu, ve kterém je mnohé vysvětleno, mimo jiné obsahuje i informaci o doložených životních osudech skutečného Poláčka. Knihu tedy odkládám s příjemným šimráním v břiše a s chutí pořídit si vlastní výtisk do skromné domácí knihovničky.

Nemůžu jinak než 5 z 5!

Related Post

leave a Comment