Madony z Leningradu
Posted On
Madony z Leningradu, nenápadná a útlá kniha slibující hned několik zajímavých dějových linií. Na první pohled se zdá, že knize není co vytknout. Co ale po detailnějším prozkoumání? Stojí tahle poměrně nová kniha za přečtení? A měli byste jí udělat místo v domácí knihovničce? Pojďme se jí společně podívat na zoubek!
O autorce
Madony z Leningradu jsou na české scéně literárním debutem americké autorky Debry Dean. Další překlady autorčiných knih byste totiž v Česku hledali jen marně. Medailonek vyvěšený na webových stránkách autorky prozrazuje, že byla Debra Dean od dětství knihomolka, ale nedovedla si představit, že jednoho dne napíše vlastní knihu. V roce 1990 začínala psát kratší texty do časopisů a vyučovat psaní. I kniha Madony z Leningradu měla mít původně charakter krátkého textu, nakonec se ho ale autorka rozhodla přepracovat a propracovat do trochu rozsáhlejší podoby. Nyní pokračuje ve výuce psaní na univerzitě na Floridě.
O knize
V úvodu jsem naznačila, že kniha Madony z Leningradu je svým rozsahem spíše útlá, má pouhých 232 stran, takže je ideální letní jednohubkou, kterou můžete konzumovat klidně někde u vody. Děj literárního debutu nás seznamuje s Marinou, ženou v letech, která má za sebou neskutečně tíživý a zajímavý osud. Před lety se jí podařilo uprchnout ze Sovětského svazu a začít nový život na Západě. Teď se ale zdá, že její vlastní bytí spěje k nenávratnému konci a Marina začíná vzpomínat na druhou světovou válku i na svou práci průvodkyně v Ermitáži. Jaký byl život v obléhaném Leningradě? Co všechno válka Marině přinesla a vzala? A jak se na události s odstupem času dívá?
Dočtete se v knize 🙂
Můj názor
Jasně, že mě tahle novinka neskutečně lákala. Příběh stárnoucí ženy, vzpomínky na válečné obléhání Leningradu a do toho neskutečně nádherná Ermitáž… Málokterý milovník východní kultury by odolal. Vlastně mě docela mrzí, že musím být kritická, ale bohužel, nemůžu jinak. Mrzí mě, že se můj názor neztotožňuje s názory prezentovanými na databázích, ale skutečně mám pocit, jako bych četla naprosto jinou knihu. V Madonách z Leningradu jsem totiž nenašla nic, co by mi skutečně dávalo smysl. Příběh mi spíše připomínal shluk nedotažených nápadů a vizí, které se sice měly nějakým způsobem propojit, ale nestalo se tak.
Máme tu nemocnou stárnoucí ženu, její nemoc je ale zachycená jen povrchově a velmi nedokonale. Máme tu válečné obléhání Leningradu, ale nedozvídáme se o něm prakticky nic. Vlastně bych o něm mohla taky napsat, z fleku. K úrovni, na které se Debra Dean pohybuje bych žádné rešerše nepotřebovala a byla bych schopná vyjít s tím, co znám ze základky. Zajímavá je i hrdinčina profese, ale zklamu vás, ani o Ermitáži se toho v knize příliš nedozvíte. Ve finále tak celek působí jako narychlo spíchnutá slohová práce náctileté studentky.
Závěrem
Nakonec tedy přichází obrovské zklamání. Kdybych si knihu koupila, pravděpodobně bych se jí teď pokoušela někde udat. Rozumím tomu, že má každý příběh svou skupinu čtenářů a mrzí mě, že jsem v Madonách z Leningradu pravděpodobně nenašla to, co do nich autorka vložila. Volbu tedy nechávám na vás. Pokud chcete, dejte knize šanci. Před koupí si ji ale preventivně aspoň očíhněte někde v městské knihovně, ať víte, do čeho jdete!
Za mě dneska ušmudlané 2 z 5!
