Sudetský dům
Posted On
Pro knihy s tematikou odsunu mám zkrátka slabost. Je tedy logické, že jsem si novinku od Štěpána Javůrka nemohla nechat ujít a ačkoliv jsem se chystala i na Chaloupky, Sudetský dům nakonec dostal přednost. Tuhle ještě relativně horkou novinku jsem si mohla opět dopřát díky své čtečce. V knihovně bych se k ní už letos asi nejspíš nedostala, zas je u nás na příděl a stojí se na ni fronty.
O autorovi
Autorem knihy je již zmíněný Štěpán Javůrek , pohledný mladík pocházející z oblasti Krušných hor, které se staly jeho inspirací. Sudetský dům je jeho v pořadí třetí knihou, nejedná se tedy o žádného nováčka na české literární scéně. Z webu autora mě asi nejvíc zaujal fakt, že jeho nejoblíbenější jídlo je gothaj s cibulí. Mňaminka. Pokud prahnete po dalších informacích o autorovi, doporučuji prostudovat jeho web.
O knize
V úvodu jsem už naznačila téma odsunu, takže nemá cenu chodit kolem horký kaše. Sudetský dům zavede čtenáře do roku 1945, tedy do období krátce po druhé světové válce, a jak již název napovídá, zavede nás do oblasti sudet, do českého pohraničí. Setkávají se zde dvě rodiny, česká rodina Smolíkových, která opouští město, chce se usadit v pohraničí a začít hospodařit, a německá rodina Fuchsových, která v pohraničí už dávno žije. Problém je ale v tom, že jsou nuceni sdílet společně jeden jediný dům, dům, který ještě donedávna patřil jen Fuchsovým…
Můj názor
Jedno se knize rozhodně upřít nedá, a to, že je fakt čtivá. Těch 352 stran máte přečteno během jednoho dne, fakt že jo. Co mi zpočátku trochu vadilo byla nepříliš propracovaná jazyková stránka. Zpočátku mi vadilo, že se autor hojně vyjadřuje v jednoduchých a krátkých větách (minimálně zpočátku), pak jsem se ale začetla, zvykla si a nevěnovala tomu tolik pozornosti. Naopak kladně hodnotím to, že se alespoň snaží sem tam použít nějaké to dobové lexikum, aby čtenáři připomněl, že se nachází v polovině 20. století.
Příběh jako takový není příliš komplikovaný. Dvě rodiny, dvě linie, které se nakonec spojí v jednu. Nic, co by vám zavařilo hlavu. Situaci zachraňuje celková myšlenka knihy a výběr tématu. O poválečné situaci v naší zemi se toho totiž pořád moc nenapsalo, odsunu se věnuje jen málo beletristických děl a je to škoda. Takže za to určitě palec hore.
Líbí se mi taky práce s generalizací viny aneb Každý Němec, špatný Němec a to, že se autor snaží o objektivitu. Ta objektivita v tomhle ohledu totiž dle mýho ještě řadě lidí chybí. Ostatně, proč se chlubit tím, že jsme nebyli o moc menší zvířata než nacisti.
Závěrem
Takže jo. Knížka je fajn v tom, že řadě lidí rozhodně rozšíří obzory. Nedělám si totiž iluze a domnívám se, že řada Čechů dost možná ani netuší, že nějaký odsun byl a že Češi zabírali domy Němcům, podobně, jako za války Němci Židům. V tom případě je velký plus fakt, že není zbytečně komplikovaná, ani formou, ani jazykem. Já od podobných knížek ale prostě čekám maličko víc, no, Takže hodnotím motivačními 4 z 5 a věřím, že se pan Javůrek zase příště o chlup víc rozepíše a vymaká a počteníčko bude zas o level výš.
