Dům v blankytně modrém moři
Pokud si dobře vzpomínám, knihu mi doporučila jedna má studentka, která má ráda fantasy literaturu. Otevřeně přiznávám, že fantasy úplně […]
Pokud si dobře vzpomínám, knihu mi doporučila jedna má studentka, která má ráda fantasy literaturu. Otevřeně přiznávám, že fantasy úplně […]
Ačkoliv jsem měla Prokletý rok na seznamu dlouho, trvalo mi pěknou řádku měsíců, než jsem se k němu dostala. Řada v knihovně na něj byla totiž takřka nekonečná. Ono taky není divu. Na Databázi knih se těší dobrému hodnocení a na sociálních sítích se kniha objevovala prakticky každý den. Teď ale zájem o ni trochu utichl a tak jsem i já dostala šanci přečíst si ji.
Tahle knížka byla jasná volba. Nalákala mě nejen líbivá obálka, ale i povedená anotace, slibující Londýn v troskách a celou zemi v temnotě – kdo by tomu odolal? V tuhle chvíli fakt, že je knížka určená hlavně dětem, nebyl vůbec žádnou překážkou. Samozřejmě pomohlo i dobré hodnocení na Databázi knih. Dostála ale kniha mým očekáváním i tomu, co se o ní všude možně píše?
Kdo můj blog pravidelně čte nebo viděl alespoň několik starších článků, ví, že čtu ráda knihy z období druhé světové války. Ráda si ale vybírám takové, které jsou svým způsobem alespoň trochu originální. Loutkář z Krakova tohle kritérium splňuje na jedničku. Ale není méně někdy více?…