Ztracené květiny Alice Hartové
Posted On
Knížka mi byla doporučena na jedné z dílen čtení pro dospěláky a musím se přiznat, že mě i bez doporučení nadchla na první pohled. Dlouho jsem totiž neviděla knížku s tak povedený designem – od obalu až po samotné úvodní stránky jednotlivých kapitol. Skoro si troufám tvrdit, že to není kniha, ale šperk. Zkrátka čistá nádhera a neskutečně povedený kousek. Poklona všem, kteří na knize pracovali.
O autorce
Holly Ringland je australská autorka a vřele vám doporučuju, abyste si ji vygooglovali, protože jste si ji rozhodně představovali jinak. Skoro si troufám tvrdit, že její vzhled koresponduje s laděním celého příběhu, což je přinejmenším kouzelné. To samé platí i o jejím životopise, i ten je totiž pevně spjatý s příběhem její první knihy – Ztracené květiny Alice Hartové.
Pro představu se v něm třeba píše o tom, že autorka vyrůstala a běhala bosá v matčině tropické zahradě, nebo, že cestovala karavanem po Severní Americe jako devítiletá. Dokonce pracovala v odlehlé komunitě domorodých obyvatel ve středoaustralské poušti. Asi je tedy namístě položit si otázku, zda nemůže být příběh Alice Hartové částečně i příběh Holly Ringland... No, po tom, co jsem si knihu přečetla bych jí to snad ani nepřála…
O knize
Hlavní hrdinkou knihy je nečekaně Alice Hartová, zpočátku docela malá holka, která vyrůstá se svou matkou Agnes a otcem Clemem v domě za městem. Už začátek příběhu má poněkud zvláštní atmosféru, malé holky přece většinou nesní o tom, že zapálí vlastního otce. Čím více se ale s Alicí seznamujete, tím snadněji rozumíte tomu, proč se jí podobné věci honí hlavou. Vlastně si nejsem tak docela jistá tím, jak se to všechno nakonec semele, ale Alice nakonec zůstává na světě docela sama. Rozuměj bez rodičů. Jedinou její žijící příbuznou je babička June, kterou nikdy v životě neviděla. Jaká asi bude? Jak se Alice vyrovná se smrtí rodičů? A jak se jí bude žít na babiččině květinové farmě? Najde si Alice přes traumata z minulosti své místo v životě?
Uznávám, takhle to zní tak nějak fádně, ale první půlka knihy je všechno jen ne fádní!
Můj názor
Jak naznačuji v předchozí části, zpočátku jsem byla knihou naprosto okouzlená. Povedená obálka, nádherné úvodní strany kapitol, zkrátka symfonie a láska na první pohled. Z obsahu jsem měla trochu strach, ale ten se rozplynul hned na první straně. Holly Ringland má velmi příjemný styl, ani příliš jednoduchý, ani přespříliš květnatý, prostě dovede zabrnkat na správnou strunu.
První část příběhu působí fakt magicky, zároveň ale šíleně smutně. Ringland věrně popisuje domácí násilí a daří se jí velmi nenásilně a přesvědčivě vylíčit psychicky narušeného člověka se sklony k násilí. Když k tomu všemu přidám, že na vše nahlíží očima malé holky, musím před autorkou smeknout. Všechno je sepsané věrně, důvěryhodně a ještě ke všemu čtivě.
Zlom přichází zhruba v polovině knihy. Alice vyroste a příběh jako by tím ztratil počáteční kouzlo, které se v celé první polovině zdárně daří přiživovat. Oheň, který zažehla Alice na začátku už jen zvolna plápolá a ke konci snad jen čmoudí. Nedovedu najít příčinu propadu. Snad byl přechod mezi Aliciným dětstvím a dospělejším já moc náhlý, nečekaný a jako čtenář jsem na něj nebyla připravená. Kdoví. Každopádně mi bylo smutno z toho, že Alice dospěla a že najednou taky řeší takový ty dospělácký věci. A když jsem zjistila, jakým směrem se jej osud odebírá, měla jsem o ni dokonce snad i strach.
Závěrem
Myslím, že tahle kniha se pod vánočním stromečkem bude fakt krásně vyjímat. Jednak je nádherná na pohled a v domácí knihovničce jistě potěší nejedno oko návštěvníka, a navíc je taky nádherná uvnitř (uzavřeme dohodu a budeme dělat, že druhá půlka prostě nebyla). Potěší všechny ženské čtenářky – od kamarádek po maminky a babičky. Opravdu skvostný kousek. Nádhera. Jo, furt jsem okouzlená!
Za mě 4 z 5!
