Dědictví
Posted On
Dědictví jsem objevila mezi letošními novinkami a zaujalo mě svou líbivou obálkou i anotací. Radost mi udělal i krátký rozsah, poslední dobou si půjčuji v papírové podobě jen kratší knížky, aby mi při kojení nezlomily ruku. Navíc mě lákali i ostatní milovníci knih, kteří často sdíleli své veskrze pozitivní zážitky z četby. Bylo jasno. Bude se číst Dědictví.
O autorovi
Autorem knihy je Miguel Bonnefoy, který se roku 1986 narodil v Paříži do rodiny chilského romanopisce a venezuelské diplomatky. Vyrůstal ve Venezuele a Portugalsku, nyní žije především ve Francii. Zatím má na kontě tři romány, dva z nich byly předloženy do češtiny (Dědictví a Černý cukr). Děj jeho knih je často zasazen do prostředí Jižní Ameriky, takže pokud vyhledáváte knihy speciálně s touhle tematikou, mohl by to být váš favorit.
O knize
Kniha je příběhem jedné rodiny a má hned několik hlavních hrdinů. A tady si s dovolením půjčím anotaci, sama bych to tak pěkně popsat nedokázala.
Když otec Lonsonier opouští Francii, odváží si jedinou cennost – odnož vinné révy, kterou zachránil před zhoubnou fyloxérou, jež koncem 19. století ničila evropské vinice ve velkém a vyháněla z domovů tisíce lidí. Usadí se v Chile. Po celé století plné svárů a válek zažívá rod Lonsonierů – Lazar, milovnice ptáků Tereza, aviatička Margot, rebel Ilario Da –, rod vykořeněný a přesazený stejně jako jejich vinná réva, chvíle zářné i temné, vzlety plné nadějí i kruté pády. Lonsonierové jako tažní ptáci křižují Atlantik mezi svými dvěma zeměmi, občas je strhne vítr, někdy je uvězní oko uragánu, nakonec z něj však vždycky vylétnou do vysokého nebe, neustále hnáni vpřed tajuplnou rodinnou legendou. Miguel Bonnefoy nevypráví jen fiktivní ságu rodu Lonsonierů, ale také příběh vlastní rodiny, příběh Francouzů, kteří navzdory vzdálenosti v čase i prostoru svůj původní domov vlastně nikdy neopustili.
Můj názor
Nejvíc mě dostal jazyk. Jazyk, který se tolik podobal dílům klasické literatury, až mi z toho šel mráz po zádech. Dlouho se mi nestalo, že bych si užívala květnatost souvětí a pestrost přirovnání, dneska to už jen tak někdo neumí. A jo, klidně bych si tu knížku znovu přečetla jen kvůli tomu, abych si znovu přivoněla k těm neotřelým větám.
Už dřív se naučil číst v konstelacích zvěrokruhu a měřit astronomické vzdálenosti, proto rozluštil i nové jižní písmo, ve kterém byla hvězdná algebra pomíjivá, a pochopil, že se usadil v jiném světě, ve světě pum a araukárií, v prvotním světě osídleném kamennými obry, vrbami a kondory.
Podobně originální a neotřelé byly i postavy, které se v knize objevovaly, ať už to byla aviatička Margot nebo duch německého vojáka.
Oceňuji i umění autora vtisknout celou éru světových dějin jen na pár stránek. V knížce najdeme události jako první světová válka, druhá světová válka a mnohé další. Ruku na srdce, kdo by to všechno zvládl vtěsnat na pouhých 144 stránek? Fakt ale je, že právě díky květnatosti se těch 144 stránek tak úplně rychle nečte, ale co už, je to zážitek.
Taky mě bavila lehká ironie, která se tu a tam ve vyprávění objevila, uměla pobavit, přiměla k zamyšlení. To já ráda.
Jediný, co mi fakt dost vadilo, byla absence překladu cizích slov, případně poznámek pod čarou či slovníčku na konci knihy. To se fakt moc nepovedlo.
Závěrem
Tohle je přesně ta knížka,kterou bych si koupila a které bych věnovala čestné místo ve své knihovně. Je to ten typ příběhu, ke kterému se člověk může několikrát vrátit, aniž by ho omrzel a pokaždé v něm najít něco nového. Za mě jedno velký doporučení a logicky hodnocení 5 z 5. Hotová symfonie.
