Jacobova obhajoba
Posted On
Tahle deset let stará knížka se mi dostala na seznam vlastně docela náhodou, někdo ji doporučoval v nějaké čtenářské skupině na sítích. Našla jsem si ji v Databázi, anotace zaujala, knihovna ji měla v papírové podobě i jako e-knihu, takže nebylo o čem. Jacobova obhajoba mířila na můj noční stolek.
Autor
William Landay je americký autor a po přečtení anotace či knihy samotné vás asi příliš nepřekvapí, že vystudoval práva a pracoval jako žalobce u okresního návladního. Slibně rozjetou kariéru ale nakonec pověsil na hřebík a začal se věnovat psaní. No, vzhledem k tomu, že řešil i ty nejzávažnější trestní činy se mu moc nedivím.
Kromě této vydal i další knihy, podle Databáze knih se ale českého překladu dočkaly zatím jen dvě, jednou z nich je právě Jacobova obhajoba.
Anotace
Andy Barber je respektovaným žalobcem v kanceláři okresního návladního. Zvrat v jeho dvacetileté kariéře – a nejen v ní – přinese případ vraždy čtrnáctiletého chlapce, jehož vyšetřování se Andy sám ujme. Brzy po zahájení vyšetřování se totiž objeví důkazy, které s vraždou spojují jeho syna Jacoba. Dosavadní život rodiny se ze dne na den obrátí vzhůru nohama, Andy a jeho žena Laurie prožívají jednu z nejhorších nočních můr, která může rodiče potkat: jejich dítě je obžalováno z těžkého zločinu. Barberovi podřídí vše jedinému cíli – obhájit Jacoba před soudem i před veřejností. Vědí, že tak jako každý teenager i Jacob má své vrtochy a svá tajemství, o jeho nevině jsou však pevně přesvědčeni. Svého syna přece znají lépe než kdokoliv jiný. Anebo neznají?
Recenze
Měla jsem trochu obavy z rozsahu knihy, přeci jen teď docela válčím s časem a 484 stránek je docela slušná nálož. Nicméně příběh je velmi čtivý a měla jsem ho přečtený během pár dní. To jen tak na úvod, kdyby vás právě rozsah od četby odrazoval.
Z hlediska jazyka a celkového provedení není kniha dle mého ničím zvláštní. Za zmínku snad stojí to, že se v příběhu vyskytují pasáže psané formou dialogu, který se odehrává přímo v soudní síni. To bylo docela fajn, člověka to tak nějak víc vtáhlo do děje.
Vlastně moc nevím, co bych ke knize řekla. Hodilo by se asi začít tím, že je to vlastně taková docela neotřelá detektivka, ve které jde prakticky o všechno až na vraždu samotnou. Řeší se tu především střet zájmů, to, jak je a není soudní systém spravedlivý, to, jak vidí rodiče své děti a zda je doopravdy znají a v neposlední řadě i jistá stigmatizace, protože, ruku na srdce, presumpce neviny je sice fajn pojem, ale v reálu to funguje úplně jinak.
Ve výsledku to byl poměrně děsivý mix. Případ může klidně vyšetřovat někdo, kdo osobně zná jeho aktéry. Do vězení se klidně může dostat nevinný člověk, není na tom vlastně nic moc zvláštního. Rodiče si myslí, že své děti znají, zatímco děti po večerech sledují to nejhnusnější a nejodpornější z celého internetu. Jakmile vás jednou označí jako vraha, budete s tím už celý život žít, co na tom, že vás nakonec neodsoudili, nikoho to nezajímá.
Co mi trochu vadilo bylo to, že autor v textu několikrát předjímá. To upřímně moc nemusím. Konec byl nečekaný, možná mě trochu zklamal. Rozuzlení zůstalo na mně jako na čtenáři, vlastně je to pochopitelné. Celý příběh je opravdu jakási obhajoba Jacoba a já si mám sama vytvořit úsudek a rozhodnout o jeho vině či nevině. Uf, vůbec to těm soudcům nezávidím.
Závěr
Jo, určitě stojí za přečtení. Je to jiný a to je pro mě rozhodující. Nic podobného jsem nikdy nečetla, o ničem podobném jsem nikdy neslyšela. Příběh rozhodně vede k zamyšlení a nabízí hned několik nadčasových témat. Rozhodně máte po jeho přečtení o čem diskutovat a nad čím přemýšlet. Vlastně ani nevím, za co bych mu strhla body. Snad za ten konec a předjímání, jinak fakt dobrý počteníčko, u kterého každého rodiče nejspíš trochu zamrazí. Jednou může být totiž v kůži Andyho Barbera každý.
Za mě 5 z 5
