Josefíně všichni lžou

Posted On 7. 7. 2023

Josefína mě zaujala neuvěřitelně skvěle napsanou anotací. Fakt mě dostala, byla svižná, čtivá a měla jiskru, takže jsem tak nějak předpokládala, že se v podobném duchu ponese celá knížka. To, jestli se mé očekávání naplnilo, se dozvíte v dnešní recenzi, protože Josefíně sice všichni lžou, ale já lhát určitě nehodlám.

O autorce

Kateřina Pantovič, vlastním jménem Kateřina Maďarková, je česká autorka, která už nějaké ty knížky na svém kontě má (do svých 34 let vydala hned čtyři!). Dětství strávila v Karlových Varech, v tomto prostředí se odehrává i děj Josefíny. Nyní je vdaná, má tři děti a pracovala jako moderátorka zpravodajství v rádiu i v televizi. Psaní by se ráda věnovala i v příštích letech. Pokud se vám nechce čekat na novou knihu, můžete ji sledovat třeba na Instagramu (divkasezlutympsacimstrojem).

Anotace

Kdyby byla Josefína omáčka, byla by rozhodně koprovka. Ne každý ji má rád, ale kdo ji rád má, má ji většinou rád hodně. Babička jí umírá na Alzheimera, táta nedávno málem umřel na mrtvici a máma říká, že umřelo něco v ní. Všichni v Josefínině rodině se ve svých menších i větších tragédiích tak moc soustředí na hledání smyslu svého života, až si nevšímají, že jim úplně uniká. A pokud nezemřeli, možná ho hledají dodnes.

Recenze

Nevím, no. I několik dnů po dočtení jsem tak nějak na rozpacích. Od knížky jsem po přečtení anotace čekala fakt hodně a nemůžu se ubránit pocitu, že jsem toho vlastně zas tolik nedostala. Do čtení jsem se musela nutit, vůbec jsem se netěšila na chvíli, kdy se ke knížce dostanu, což je už samo i sobě dost blbej signál.

Vlastně jsem si i několikrát pohrávala s myšlenkou, že knížku prostě odložím, ale pořád jsem tak nějak doufala, že začne být aspoň z poloviny skvělá jako její anotace. Nebyla. Místy se autorce podařilo zazářit nějakým neotřelým přirovnáním, příjemnou dávkou ironie, možná až cynismu, ale převážná většina mi prostě nevoněla.

Nevím. Fakt ne. Co bych ale vypíchla a kladně ohodnotila, jsou postavy kouče Matěje a táty Josefíny, přišly mi i se svými životními příběhy docela originální. Josefína mohla dostat v knize víc prostoru, když se po ní knížka jmenuje, ale to asi nebyl ten největší nedoraz.

Závěr

Pár povedených momentů by se určitě našlo a asi tuším, kam autorka celou knížkou mířila, ale za mě teda do cíle nedorazila. Styl psaní není špatný, ale příběh byl takový nijaký, neucelený, hodně postav a krátký rozsah na to, aby každá dostala dostatek prostoru. Jazykově zajímavý, dějově nedotažený. Naštěstí to bylo krátký a netrápila jsem se dlouho. Další knížku si ale určitě přečtu, myslím si, že autorka v sobě určitě něco má, jen se možná potřebuje ještě maličko najít a vypsat. Fandím!

Dneska to ale nejde jinak než za 3 z 5. Pardón.