Neviditelné kořeny
Posted On
Tahle letošní novinka mě na první pohled zaujala líbivou obálkou a na ten druhý poutavou anotací. Příběhy rodin s československými dějinami v pozadí já zkrátka můžu, musí být ale dobře napsaný a mít něco, co je odliší od ostatních knih dané kategorie. Tak co myslíte, podařilo se Neviditelným kořenům polapit mě a nepustit?
Autor
Hynek Čapka vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a dodnes působí jako překladatel na volné noze. S jeho knihou Neviditelné kořeny ho pojí vazba k městu Zlín a láska k historii. Jedná se o jeho druhý román, ten první s názvem Dvojitá ozvěna vyšel v roce 2018.
Anotace
Krev není voda. Románová kronika o rodině ve víru československých dějin.
Listopad 1989. Vysokoškolák Pavel prožívá události revolučních dní, které poznamená rodinná tragédie: jeho otec, příslušník StB, spáchá sebevraždu. Pavel se navíc dozvídá, že je adoptovaný, a tak začíná pátrat po svých kořenech. Nedlouho po druhé světové válce se snaží Tomáš a Anežka, zaměstnanci firmy Baťa, uprchnout přes střežené hranice ze své vlasti. Co mají desítky let vzdálené osudy společného a jak je ovlivní bouřící dějiny?
Recenze
Před nějakým časem jsem si tu v recenzi stěžovala, že Rozbité světy Markéty Práškové zbytečně lpí na historických podrobnostech a tím čtenáře tak trochu nudí k smrti. Zatímco Rozbité světy místy nudí k smrti, Neviditelné kořeny čtenáře svými pasážemi věnovanými dějinám Československa 20. století a podniku. Tomáše Bati doslova dusí. A dusí ho tak moc, že vlastně ani nemá vůli číst dál. Aspoň já jsem to tak teda měla.
Rozsah knížky je větší, nevadil by, kdyby příběh nepostrádal čtivost. S Anežkou a Tomášem jsem ani tak problém neměla, mnohem hůř se mi vracelo k Pavlovi, protože tahle linie ve mně každou zažehnutou jiskru vždycky spolehlivě zadusila. Vlastně jsem si kolikrát pohrávala s myšlenkou, že knížku prostě odložím.
Taky mi trochu vadilo, jak moc sluníčkový všechno je a jak plochý a těžko uvěřitelný všechny postavy jsou. A vlastně ani neprojdou žádným vývojem, protože jsou prostě dokonalé, že jo. Bez poskrvnky. A ještě k tomu ta spousta šťastných a vlastně dost těžko uvěřitelných náhod…
Historická chyba s bombardováním zamrzela, ale jsme přeci jenom lidi a myslím, že pan Čapka v knize dostatečně prokázal a předvedl svou horlivost a poctivou přípravu, takže mu ji se zavřenýma očima promíjím. A nemyslím si, že je knížka vyloženě špatná. Rozhodně bych vyzdvihla pasáž věnovanou Tomáši Baťovi, nic podobného jsem v žádném českém románu ještě nenašla a upřímně jsem si to užila. Cením i příběh Kateřiny, Pavlovy matky. Byť byl teda na můj vkus trochu povrchní a z rychlíku, zaujal a připomenul nedávno dočtenou knihu U severní zdi.
Závěr
Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že pan Čapka prostě mířil moc vysoko a trochu přestřelil. Knížka určitě není špatná, jen má za mě spoustu nedorazů, které je při psaní další knihy třeba vychytat. Možná by pomohlo nemít tak vysoké ambice, neklást si zbytečně velké cíle, a věnovat se více jednomu či dvěma tématům. Každopádně se nebudu bránit ani dalším knihám pana Čapky, pokud si dá práci se čtením komentářů ke knize a recenzí, přijme je s pokorou a připomínky aspoň lehce zapracuje do dalšího příběhu, máme se rozhodně na co těšit!
S hodnocením jsem si dlouho lámala hlavu. Přišlo mi nefér knihu ocenit jen třema hvězdama, protože mi je jasný, že autor odvedl fakt kus tvrdý dřiny. Ale prostě nemůžu dát víc. Nemůžu dát víc knížce, která mě od začátku až do konce trápila. Pardon.
3 z 5
