Ochutnávačka
Posted On
Knihy na tohle téma fakt můžu. Často jsem ale zklamaná, protože za líbivým názvem a poutavou anotací často vězí jen slátanina, která s kvalitním příběhem moc společného nemá. Co myslíte, patří do podobné kategorie i Ochutnávačka?
O autorovi
Trochu mě překvapilo, že za příběhem s lehkou příchutí červené knihovny stojí muž. V. S. Alexander je americký spisovatel, který si doslova zamiloval historii. Asi Vás tedy příliš nepřekvapí, že má za sebou hned několik historických románů. Ochutnávačka tedy zjevně není jeho první ani poslední literární počin.
O knize
V. S. Alexander se při psaní příběhu inspiroval životními osudy Margot Woelkové, ochutnávačky Adolfa Hitlera. Pozor, příběh je skutečností pouze inspirovaný, autor tedy místy popustil uzdu fantazii (nevěřte tedy všemu, co ve své knize píše). Daná kniha tedy není literaturou faktu, ani podrobným líčením života Margot Woelkové.
Venku zuří druhá světová válka. Rodiče posílají milovanou dceru Magdu k příbuzným, kteří žijí mimo Berlín. Snaží se ji tím tak uchránit před možným nebezpečím, které při bombardování hlavního města bezesporu hrozí. Magda se nakonec podvoluje a odjíždí z města. Strýc s tetou patří ale k poměrně zapáleným nacistům a trvají na tom, aby si neteř našla co nejdříve práci a přispěla tak k rozvoji Třetí říše. Hrdinka příběhu práci skutečně nachází, stává se ochutnávačkou samotného Vůdce.
Co Vám budu říkat, zpočátku moc nadšená není. Jak by taky mohla? Prakticky každý den nastavuje vlastní krk za někoho, komu ani zdaleka nefandí tak, jak by měla. Ani na Berghofu ale není všechno černobílé, právě zde platí více než jinde rčení, že pod lampou je největší tma. Magda nakonec vstupuje do strany, ale skrývá daleko víc, než se na ochránkyni Vůdce sluší.
Můj názor
Můj čtenářský zážitek leží někde na hraně. Nemůžu říct, že by kniha byla vyloženým propadákem, ale ani, že bych při čtení zažila nějaké totální Wow. Nebyla jsem tedy ani nadšená, ani zklamaná. Ochutnávačka představuje solidně sepsaný příběh, který je na dobré cestě vzbudit u čtenáře nějaké ty emoce.
Pozitivně hodnotím celkový nápad, o druhé světové válce se píše hodně a je skutečně umění vyšťárat něco, co tu ještě nebylo. Oceňuji i to, že je příběh v podstatě vyprávěný “na druhé straně barikády”, tedy samotnými Němci. Není na škodu připomenout si, že i Německo během války strádalo, a že zdaleka ne všichni Němci byli s Hitlerem jedna ruka. A ne všichni věděli o tom, co se v říši skutečně děje.
V neposlední řadě bychom neměli ani zapomínat na to, jak se k nepříteli chovala spojenecká vojska. Není od věci připomenout si před 75. výročím slavného vítězství mnohdy až barbarské chování Rudé armády. Ostatně, tohle jsou stále aspekty, o kterých se příliš nemluví. Za tohle má ode mě Ochutnávačka rozhodně nějaký ten bod k dobru. Jinak nic, o čem bych psala domů. Příběh v mých očích dost shodila tuctová milostná zápletka.
Závěrem
Myslím, že za přečtení stojí. Rozhodně ji nezatracujte, má Vám, co nabídnout. Nečekejte ale žádnou literární perlu. Ochutnávačka skutečně neurazí, ale ani nenadchne. Strávíte s ní ale několik příjemných chvil, které rozhodně nejsou ztrátou času. V některých pasážích je zkrátka třeba přimhouřit oči. V dalších, naopak, hltat plnými doušky to, co bývá vyřčeno jen zřídka.
Nakonec knihu opouštím s celkovým hodnocením 3 z 5. Tři body dávám za originalitu námětu, zbytek jde dolů za trochu nešťastně provedení. Myslím, že jsou k mání i lepší kousky. Četli jste třeba Slavíka?
