Poslední věta
Posted On
Poslední větu jsem objevila v letošních novinkách a musela jsem si ji přidat na seznam. O ALS se poslední dobou hodně mluví, měla jsem tedy potřebu si o nemoci něco přečíst, podívat se na ni trochu blíže a získat alespoň matnou představu o tom, jak život s ní vypadá. Takže ne, dneska vám veselé čtení rozhodně slibovat nebudu…
O autorce
Lisa Genova je americká autorka, získala titul z neurovědy na Harvardu. Její profese se patrně odrazila hned v první knize Ještě jsem to já. Hlavní hrdinkou příběhu je harvardská profesorka trpící ranou Alzheimerovou chorobou. Podle knihy byl natočen i stejnojmenný film s výbornou Julianne Moore, která za svou roli obdržela Oscara za nejlepší ženský herecký výkon.
O knize
I příběh Poslední věty je založený především na boji s nemocí, tentokrát se ale nejedná o Alzheimera. Hlavní hrdina Richard, slavný koncertní klavírista, musí čelit smrtelné ALS. Zpočátku si svou nemoc nepřipouští, přeci jen, je plně oddaný své práci a život bez ní si nedokáže představit. Doufá, že se nemoc zastaví a nepostihne celé tělo, tedy, především věří v to, že jeho ruce zůstanou zdravé. Nemoc ale postupuje velmi rychle a Richard záhy zjišťuje, že víc než peníze, slávu a honosný život, který upřednostňoval, potřebuje rodinu, kterou celý život zanedbával. Bude o něj ale jeho bývalá manželka chtít pečovat? Najde si cestu k dceři, na kterou doposud neměl čas?…
Můj názor
Cením si toho, že autorka tohle nesnadné téma otevírá. Přeci jen, o ALS se toho v poslední době namluvilo dost. Myslím, že Richardův příběh poměrně důvěryhodně a dostatečně nepřikrášleně demonstruje to, co s sebou nemoc přináší a co si naopak bere s sebou. V tomhle ohledu je opravdu vidět, že Lisa Genova věnovala hodně času sbíráním nejrůznějších příběhů pacientů s touto diagnózou (zmiňuje je také na konci knihy) a snažila se, aby příběh působil skutečně.
Zůstává ve mně ale pocit, že se Lisa Genova snaží budovat něco mnohem víc než je jen příběh o ALS a moc se jí to nedaří. K rovině boje s nemocí totiž přidává ještě roviny vztahové – Richardův negativní vztah s otcem, jeho „vykořenění“ z vlastní rodiny, problémy v rodině, kterou sám založil… A tyhle roviny mi přijdou tak nějak polovičaté. Nedotažené. Nekompletní. Příběh jako takový má neuvěřitelný potenciál zaútočit na čtenářovy emoce a totálně je rozložit, ve finále se to ale nedaří tak, jak by mohlo. ALS linka fakt silná, ale nedotaženost té druhé části ji trochu bortí.
Jazykově taky žádná sláva, je tam několik fakt hezkých momentů, neotřelých frází, ale jinak spíš průměr. Nic co by nadchlo, ale neurazí, to zas ne.
Závěrem
Pokud se chcete o zákeřné ALS dozvědět něco víc a zároveň nechcete sahat po odborné literatuře, tahle knížka je pravděpodobně to, co hledáte. Je to napsané tak, abyste tomu rozuměli. Příběh je postavený tak, aby vám došlo, co ALS obnáší, jak se člověk trpící touto nemocí cítí a aby jste si zhruba udělali exkurz do toho, co prožívá jeho okolí. V tomhle ohledu kniha očekávání splnila. Vztahová linka je už o trochu méně šťastnější, ale ruku na srdce, kvůli tomu jsme do knihy přece nešli, ne? Berme ji tedy jako vítaný pokus o bonus, který moc nevyšel.
Za mě 3 z 5!
