Pro dnešek a pro příště zavřeno
Posted On
Nojo, zase ty Sudety, zase Němci. Ale když já si fakt nemůžu pomoct. Poválečný osud českých Němců je jedno z témat, které tu chci propagovat, chci, aby se o něm mluvilo a aby se dostávalo do povědomí všech. Naštěstí se na české literární scéně objevuje stále více knih, které se právě tomuto tématu věnují, díky za ně. Pro dnešek a pro příště zavřeno je jednou z nich.
O autorovi
Autorem knihy je Martin Janda a moc informací se o něm na Databázi knih nedočtete. Mohu vám tak prozradit jen to, že se narodil v roce 1976, jako redaktor se věnuje popularizaci vědy a je také autorem divadelního spolku Na kusy. Snad o něm uslyšíme znovu a dozvíme se i něco více o něm jakožto o autorovi.
O knize
Hlavním hrdinou knihy je hospodský Hans. Ačkoliv má německé jméno, necítí se být ani Němcem, ani Čechem, přátelí se s každým bez rozdílu a ve svém hostinci ochotně obsluhuje všechny bez ohledu na jejich národnost či politickou příslušnost. Postupem času si ale všímá toho, že se jeho hosté mění. Z Václava se najednou stává Wenzel, ti, kteří ještě včera sami mluvili česky najednou češtinu zakazují a přestávají se s Čechy přátelit. Hans se ale nechce přidat ani na jednu stranu, ve svém hostinci dál nalévá všem a myslí si svoje. Pro jedny se tak stává „Čechomilem„, pro druhé zas „německou sviní“. A dějiny samy ho proti jeho vůli smýkají z jedné strany na druhou. Jak se může v polovině 20. století takovému člověku v naší zemi žít? A jak se mu asi žije po skončení války, v době odsunu všech Němců?…
Můj názor
Co si budem, jazykově, stylisticky a celkovou konstrukcí příběhu žádná sláva a o obálce teda radši ani nemluvím, to je čistá tragédie (vždyť to nejde ani pořádně přečíst). Postavy byly ploché, psychologie spíš žádná…
Celý to bylo takový prostý, ale tak prostý, až to bylo vlastně celkem dobrý a hezký. Nesmírně oceňuji hlavně téma knihy, život českých Němců v pohraničí před válkou, během ní a krátce po ní, především v tomhle ohledu má kniha rozhodně, co nabídnout. Dokonce si dovedu představit, že by se některé její pasáže daly využít i ve výuce.
Moc mi ale nevoněly dialogy, nemohla jsem se zbavit pocitu, že takhle se prostě v polovině 20. století nemluvilo a že mi vyjadřování postav připadá těžce moderní. Pozor, ne všechny dialogy byly ale špatné, v některých se autorovi podařilo opravdu brilantně vtipkovat, jinde ale zas zbytečně tlačil na pilu ve snaze být „vtipný“.
Taky se nemůžu ubránit pocitu, že by se příběh dost dobře obešel bez té Hansovy milostné avantýry, trochu mi celý ten příběh nabourala a moc mi do té jinak poměrně příjemné „chlapácké“ atmosféry neseděla. Naopak bych místo ní zařadila další historické „vsuvky“, které do příběhu hezky pasovaly a dávaly mu šmrnc.
Závěrem
Za mě dobrý. Pro dnešek a pro příště zavřeno je dokonalým příkladem toho, že i kniha napsaná průměrným jazykem s poměrně průměrnou výstavbou příběhu může čtenáře pohladit po duši podobně jako trochu vytříbenější četba. Troufám si říct, že má pan Janda dobře našlápnuto a pokud v další knize posune svůj spisovatelský skill zas o pár levelů výš, máme se na co těšit. Za mě na to totiž rozhodně má.
Za mě 3 z 5!
