Knihomolův koutek

Živel

Živel Jess Kidd Posted On
Posted By Zrzi

Jess Kidd na mém blogu nevidíte poprvé. Před časem jsem objevila její novější knihu Vetešník a byla jsem doslova nadšená. Logicky jsem si tedy na svůj seznam připsala i její prvotinu. Dnes budeme tedy mluvit právě o ní. Je Živel stejně dobrý jako Vetešník? Co myslíte?

O autorce

Jess Kidd je poměrně mladá britská spisovatelka (původem Irka), ale rozhodně ne začátečnice! Za sebou má knihu s názvem Živel (o té dnes bude řeč), která sklidila solidní úspěch (dostala se do užší nominace na Irish Book Awards 2016). Škoda, že ani o ní se v Česku nemluvilo.

Ovací a výraznější propagace se nedočkala ani její novinka a můj objev roku 2019 v jednom Vetešník. Kidd klidně můžeme považovat za profesionálku, vystudovala literaturu a tvůrčí psaní a dokonce se i věnovala výuce druhého zmíněného. Co víc dodat, Kidd nejspíš ví, co dělá.

O knize

Jess Kidd na svou prvotinu nepochybně aplikovala poznatky získané při psaní disertační práce. Právě v té totiž zkoumala, jak lze pomocí různorodých stylů a žánrů vytvořit novou, hybridní podobu detektivky. Živel je tedy kriminální román a o vraždy v něm rozhodně není nouze.

Začátek příběhu nás seznamuje se sympaťákem Mahonym, který se tak úplně Mahony nejmenuje. Vyrůstal totiž v sirotčinci, na schody ho přinesl bůhvíkdo a jméno mu tedy museli vymyslet. Mylně se domníval, že ho matka opustila, nebo zemřela. Nikdy ho ale nenapadlo, že se mohla stát obětí násilného činu. V sirotčinci se tedy neocitl, protože by se ho vlastní rodina zřekla. Logicky ho to vyburcuje k tomu, aby se do vesnice vrátil a zjistil, jak se celá věc s vraždou má. Aby toho nebylo málo, kromě živých vídá také mrtvé. Ti mu ale ochotně pomáhají, jsou rádi, že se konečně našel někdo, kdo je ochotný je vyslechnout.

Můj názor

Vzhledem k tomu jak jsem byla z Vetešníka nadšená jsem do Živlu vkládala skutečně velké naděje. Nakonec jsem byla, jak už to při velkých očekáváních bývá, docela zklamaná. Je vidět, že se jedná o prvotinu. S potěšením ale můžu konstatovat, že to, co se mi v Živlu nepozdávalo autorka ve Vetešníkovi opravdu zdokonalila!

Zmiňovala jsem, že Mahony vídá mrtvé. Podobně to funguje i ve Vetešníkovi, vedle postav z masa a kostí se objevují nebožtíci. Zatímco v Živlu tyhle přívaly nebožtíků působí dost neorganizovaně a čtenáře dost matou, ve Vetešníkovi se z nich stává originální prvek, který dodává příběhu šmrnc. Kidd zjevně někdo napověděl, že méně někdy znamená více.

I styl vyprávění se ve Vetešníkovi hezky vystříbřil. Přiznávám, že Živel se mi místy četl celkem špatně. Místy sice prosvítal autorčin typický břitký humor díky kterému jsem vydržela až do konce, jinak žádná sláva. Potenciál byl z Živlu cítit, to ano. Ale chtělo to opravdu hodně čtenářské trpělivosti.

Dokonce i děj mi přišel chvílemi dost zmatený, ztrácela jsem nit, netušila jsem, kdo je vlastně kdo (a to jsem četla pravidelně!) a vracet se mi ani nechtělo. Celkově, pojetí detektivky jakožto žánru je v knize dost zvláštní, nemyslím si, že by Kidd vykročila špatnou nohou, jen do cíle došla trochu nešťastně.

Závěrem

Jsem moc ráda, že jsem nejdřív sáhla po Vetešníkovi. Kdybych začala četbou Živlu, pravděpodobně by se mi do další autorčiny knihy už jít nechtělo. Nechci Vás ale od Živlu odrazovat. Kniha se dočkala skvělého překladu od Romana Tilcera, Host odvedl velice kvalitní práci (stejně jako u Vetešníka). Jen je, dle mého, opravdu znát, že se jedná o autorčinu prvotinu. Vetešník má k dokonalosti mnohem blíže, ale čtenáři by Živel rozhodně zatracovat neměli. Vždyť právě tady se rodí neuvěřitelně osobitá a neotřelá Jess Kidd.

Hodnocení 3 z 5! Bohužel, opravdu sahá Vetešníkovi sotva po kotníky.

Related Post

leave a Comment