Dlouhý let domů
Posted On
Ani nevím, kde jsem k týhle knížce přišla. A vlastně se mi ji nechtělo ani moc půjčovat, přeci jen na seznamu mám spoustu na pohled daleko lepších knih, ty ale nebyly v knihovně k mání, takže jsem nakonec musela skončit u tohohle na první pohled spíše béčkového příběhu. Stejně jako v životě bychom ale ani při čtení na první dojem dát rozhodně neměli! Přinejmenším u téhle knížky to tedy rozhodně platilo.
O autorovi
Autorem knihy je spisovatel Alan Hlad žijící v americkém Ohiu. V Ohiu sdílí domácnost s manželkou, dětmi, zlatým retrívrem a kočkou (ano, i to se dozvíte na jeho webových stránkách). Najdete ho na Facebooku, Instagramu a dalších sociálních sítích. O dalších aspektech autorova života ale jeho vlastní webové stránky zarytě mlčí. Škoda. Aktuálně má na kontě celkem dvě knihy, ta třetí by měla vyjít v roce 2022. Překladu do češtiny se ale dočkal zatím jen Dlouhý let domů. Věčná škoda!
O knize
Knížka sice má celkem 344 stran, což není zrovna málo, ale vzhledem k tomu, že se čte prakticky sama, to není nic, co by vás jako potenciální čtenáře mělo děsit. Autor při psaní příběhu vycházel z reálné události, ke které došlo po druhé světové válce. V jednom z poničených domů byla nalezena kostra poštovního holuba s psaním. Napadlo ho celou událost propojit s operací Columba, která během druhé světové války proběhla a knížka byla na světě.
Díky unikátnímu spojení těchto dvou událostí se nám tak do ruky dostává příběh Američana Olivera a Britky Susan, které dohromady svede v podstatě náhoda, osud, no… říkejte si tomu jak chcete. Oliver přichází o celou rodinu a protože jsou jeho kořeny v Británii, vrací se, chce nastoupit k RAF a zapojit se do druhé světové války jako pilot. Ve vlaku se ale setkává se Susan, ta se rovněž chystá zapojit do války, jen trochu jinak než Oliver. Nakonec se jejich cesta spojí, ale jen proto, aby se vzápětí zas rozdělila… Ach ach.
Můj názor
Už v úvodní části jsem se svěřila s tím, že se mi do knížky moc nechtělo, protože na první pohled působila spíš jako „béčková literatura“. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená. Sice je příběh napsaný relativně jednoduchým jazykem a nejde vůbec do hloubky (ani historicky, ani vykreslením jednotlivých postav), nicméně se moc příjemně čte a dovede čtenáře skutečně vtáhnout! Nebo tedy alespoň u mě se mu to povedlo.
Trochu mi vadil „časový skok“ na konci knihy. V poslední části jsem měla pocit, že byl konec trochu „odfláknutý“ a určitě by mu neuškodilo lepší propracování, jako čtenář jsem byla vývojem událostí lehce zmatená a leccos bych potřebovala ještě dovysvětlit. Troufám si říct, že mi konec maličko zkazil celkový dojem z knihy.
Závěrem
Knihu bych rozhodně doporučila mladší věkové skupině, pro kterou zatím nejsou moc vhodné válečné příběhy plné vražd, nespoutaných vášní a nejrůznějších perverzností. To ale neznamená, že si v ní starší a zkušenější čtenáři nepřijdou na své. Jak píši v předchozí části svého pokusu o recenzi, kniha mě navzdory své „jednoduchosti“ a prvoplánovosti bavila, na další čtení jsem se těšila, četla jsem se zájmem a příběh jsem doslova hltala. Za mě tedy dobrý. I když do nějaký takový tý pořádný literatury to má rozhodně daleko.
Za mě se zavřenýma očima 5 z 5!
