Prameny Vltavy

Posted On 29. 8. 2022

Český detektivky moje parketa moc nejsou, ale Prameny Vltavy měly natolik atraktivní anotaci, že jsem jim naprosto podlehla a přidala si je na seznam. Jenže. V naší knihovně je měly (a ještě stále mají, je mi záhadou proč) jen jako e-knihu a já poslední dobou knížky prostě kupovat nechci, nemám je kam dávat. Musela jsem si tedy počkat na novou čtečku a trvalo mi tedy, než jsem se k téhle dle mého hojně propagované novince pročetla.

O autorce

Jméno Petra Klabouchová mi nic neříkalo, logicky jsem čekala, že se jedná o nováčka na české literární scéně, ale samá voda. Autorka má na svém kontě hned několik knih a Prameny Vltavy tedy vůbec nejsou její prvotinou (a jo, znát to na příběhu rozhodně je). Inspirací k sepsání příběhu jí pravděpodobně byly částečně i vlastní životní zkušenosti, které ji pojí se Šumavou, místem, kde trávila dětství a školní léta a i s prostředím médií a žurnalistiky. Překvapivé pro mě bylo, že se v současnosti realizuje v hudebním průmyslu coby manažerka rockových skupin.

O knize

Žánrově se jedná detektivku, což už samo o sobě prozrazuje, že se děj bude točit kolem vraždy. Obětí se v knize stává mladinká studentka gymnázia, která je nalezena uprostřed zimní šumavské krajiny oblečená do židovského mundúru. Neobvyklá vražda představuje senzaci pro média, ale také pro místního stárnoucího vyšetřovatele, který by si ještě rád zažil svých pár minut slávy. Celou situaci navíc ještě umocňuje fakt, že k vraždě došlo nedaleko místa zvané Prameny Vltavy, bývalého koncentračního tábora, o kterém se místním zrovna dvakrát mluvit nechce… Souvisí ale vůbec vražda se zmíněným místem? Nebo k ní vraha vedla docela jiná motivace…

Můj názor

Vždycky prohlašuju, že detektivky a trilery čtu ráda, ale mrzí mě, že si už po týdnu ani nevzpomenu, o čem ta která kniha vlastně byla. U Pramenů Vltavy tohle nehrozí, námět je opravdu originální, ať už si pod tím představíme „oběť v židovském mundúru“, prostředí českého pohraničí či zmínky o koncentračním táboře Prameny Vltavy, o existenci kterého jsem neměla nejmenší tušení. No a naprostá pecka je za mě doktor s OCD, takovou postavu jsem si v knížce vyloženě užívala, protože se s ní běžně nesetkávám a i díky ní mi kniha rozhodně utkví.

K vydařené detektivce kromě originálního námětu patří samozřejmě taky dobře odvedené spisovatelské řemeslo, čímž myslím jazykovou a „technickou“ stránku knihy. Moc si nejsem jistá nechronologickým vyprávěním, nemůžu říct, jestli se mi líbilo a vyhovovalo mi, nebo jestli to bylo zbytečně matoucí… Technické stránce bych vytkla snad ještě to, že byl příběh možná lehce překombinovaný a obsahoval snad zbytečně mnoho „odboček“, které mě coby čtenáře tu a tam mátly a zážitek z netradičního příběhu trochu kazily. A Igoru Kovalčukovi, který je dle mého pro příběh celkem podstatný, autorka teda dle mýho věnovala žalostně málo.

S tou jazykovou stránkou jsem byla spokojená, autorka používala neotřelá přirovnání, zajímavá slovní spojení a jazyk působil autenticky, to já ráda. Až teda na výrazy typu Masarykovo kalhoty, to mě dost zabíjelo. Konec byl nečekaný, vraha se dařilo kvalitně „maskovat“ prakticky až do konce.

Upřímně přiznávám, že ke konci jsem trochu ztrácela chuť číst, přišlo mi, že dynamika příběhu začala po slibném startu dost strmě klesat (částečně to měly na svědomí ony zmiňované dějové odbočky). Taky jsem dočítala s pocitem, že jako Prameny Vltavy dobrý, ale moc jsem se toho o táboře nedozvěděla, což mi přijde škoda, ale jednak chápu, že to nebylo smyslem příběhu a jednak mi je jasný, že by pak práce na knize byla mnohem náročnější.

Jinak, v komentářích jsem si všimla, že knížku lehce haní za odkaz na případ Kramný s tím, že je vzhledem k příběhu nelogický. Mně teda přijde, že tam hezkou logiku má, právě na základě tohoto případu se přeci vyšetřovatel chová tak, jak se chová a média fungují tak, jak fungují – nechci spoilovat.

Závěrem

No, na závěr musím přiznat, že jsem snad ještě nečetla detektivku, ve které prakticky vůbec nejde o vraždu. Jo, smyslem Pramenů Vltavy podle mě není najít vraha, ale informovat o existenci tábora, ukázat, že média rozhodně nejsou „kámoš“ a že lidský mínění je taky pěkná potvora, která dovede nepěkně zavařit. A určitě by se dala najít ještě celá řada témat, která v příběhu dokonale přebíjí fakt, že někoho zavraždili. Zajímavý.

Ráda bych dala plný počet, ale ta překombinovanost mi fakt vadila. Takový zbytečný tlačení na pilu, to já nerada. Za mě teda moc pěkný 4 z 5!