Strach na vsi: Příběh rodiny továrníka Josefa Č.
Posted On
Ani nevím, jak jsem na tuhle vcelku nijak zvlášť propagovanou knížku přišla, pravděpodobně v nějaké té čtenářské skupince. Nicméně, jsem moc ráda, že se mi coby dějepisářce dostala na seznam. Nic, co by jen na pár stranách tak silně reflektovalo konec druhé světové války, se mi do ruky totiž nedostalo.
O autorovi
Jan Paulas je editor a kulturní redaktor Katolických listů. Strach na vsi není jeho první knihou, o několik let dříve se jako autor podílel třeba na knižním vydání rozhovorů s opatem Vítem Tajovským a dalšími významnými církevními osobnostmi. Rozhovory mě zatím moc nelákají, ale uvidíme, zatím je nezatracuji. Každopádně se v nejbližší době chystám na Paulasovu Hospodu a na Rytíře a prejt.
O knize
Knížka je to opravdu tenoučká, všehovšudy 98 stran čistého textu. Čtení se vám ale nejspíš trochu protáhne, každou kapitolu budete potřebovat vstřebat, některou možná budete číst dokonce dvakrát… No, alespoň já to tak měla. V rozhovoru s autorem jsem se dočetla, že psal v podstatě o tom, co měl odmalička kolem sebe, i to se bezpochyby na kvalitě knihy odrazilo. Jan Paulas pochází z Vysočiny, z prostředí, do kterého je děj celého příběhu zasazen. No a co víc, dokonce se osobně setkal s hlavní hrdinkou, tou, jejímaž očima na příběh nahlížíme, a držel v ruce vyšetřovací spis celé události. Co víc byste chtěli?
Měl tedy dostatek impulzů i materiálů k tomu, aby příběh rodiny a její továrny zpracoval. Změnil ale jméno rodiny i název města, ačkoliv na konci knihy pečlivě uvedl, o koho se ve skutečnosti jednalo a kde se příběh tehdy odehrál. Život rodiny byl zpočátku poměrně klidný, z hlavního hrdiny Josefa Čiháka se brzy stává úspěšný, dá se říci i bohatý továrník, který se nebojí vyjádřit svůj názor a snad právě to je v budoucích letech kamenem úrazu. Čihákovi se stávají trnem v oku okolí jak na konci druhé světové války, tak za komunistické éry a platí za to nemalou a nejednu daň.
Můj názor
Dovoluji si Strach na vsi označit za dokonalé svědectví o dané době, o konci druhé světové války a komunistické éře. Jak už víte z předchozí části recenze, kniha je inspirovaná skutečnou událostí a i z rozhovoru s autorem je cítit, že si zakládá na tom, aby vyprávěl skutečně jen a jen pravdu. Na konci knihy je ale čtenářům prozrazeno, že se tragická událost ve skutečnosti odehrála ve městě Bystré u Poličky, kupodivu tedy nedaleko mého rodiště, až z toho mrazí, rodina se ve skutečnosti nejmenovala Čiháková, ale Čiperová.
Velmi sympatické mi je to, že je příběh sepsaný skoro až jako reportáž a je skutečně krátký. Dovedu si představit, že ho v blízké budoucnosti zařadím jako doplňující materiál do výuky a využiju ho jako unikátní svědectví o životě během války i po ní. Přeci jen, o tom udavačství a nepřátelství mezi námi Čechy se stále moc nemluví.
Závěrem
Jsem moc ráda, že jsem si ke knížce našla cestu a rozhodně ji budu doporučovat dál. Ono, není divu, že se o ní moc nemluví, přeci jen nás Čechy moc v hezkém světle neukazuje. Vím ale, že máme kolem sebe daleko více podobných příběhů a byla bych moc ráda, kdyby se i ony nějakého zpracování dočkaly. Není snad načase tohle téma konečně vytáhnout? Karty na stole už měly být dávno vyloženy…
Za mě rozhodně 5 z 5!
