Zuzanin dech
Posted On
Ti, kteří blog pravidelně sledují se se jménem Jakuba Katalpa nesetkávají prvně, zmíněné jméno zaznělo v jednom z článků relativně nedávno, a to v souvislosti s knihou Němci. Už v době, kdy jsem svůj pokus o recenzi sepisovala jsem věděla o nejnovější knize autorky a po přečtení Němců jsem se na ni náležitě těšila. Splnila má očekávání? Dozvíte se v dnešní recenzi.
O autorce
Tereza Jandová, v českých literárních vodách známá jako Jakuba Katalpa se narodila v roce 1979 v Plzni a vystudovala snad všechno, co se správnému spisovateli k jeho řemeslu hodí – bohemistiku, mediální studia a psychologii. Románový debut Je hlína k snědku? vydala Jakuba-Tereza poměrně nedávno, v roce 2006, a troufám si tvrdit, že od tohoto okamžiku sláva a oblíbenost nenápadné české autorky stoupá vzhůru. Kdo by neznal její poslední knihu – Zuzanin dech? Ostatně právě o ní to dneska bude! Aktuálně má tato kniha na databázi 91 % a celkem 1 521 hodnocení. Jen ať víme, s kým to dneska máme čest.
O knize
Hlavní hrdinkou příběhu je Zuzana (kdo by to byl řekl), když se s ní seznamujeme, je to ještě docela malá holka, která měla to štěstí, že se narodila do vlivné cukrovarnické rodiny a tak nemá o nic nouzi. Nouzi nemá ani o přátele, částečně i díky cukrovaru, který její otec vlastní, se seznamuje s Janem a Hanušem, chlapci, kteří co nevidět dorostou v muže a významně ovlivní její život. Postupem času Zuzana roste, mění se v pohlednou ženu a kdyby nebylo války, snad si žije šťastným životem až do smrti. Jenže. Svět se chystá k druhé světové válce, Liebeskindovi jsou židovského původu a tak vám je jako čtenáři předem jasné, k čemu celý příběh směřuje. Rodinu čeká strmý pád dolů, nejdřív přichází o továrnu, nakonec o svobodu a někteří její členové i o holý život. Zuzana má ale to štěstí, že se po válce vrací domů. Svět, který znala, ale nenávratně zmizel a s tím i to, co milovala. Nezbývá tedy než vzít zavděk zbytky a doufat, že se s nich dá slušně poskládat nový život…
Můj názor
Na Zuzanin dech jsem se neskutečně těšila, protože Němci si mě fakt získali. Z prvních stran jsem byla vyloženě nadšená a strašně jsem se plácala po rameni za to, že jsem si knihu koupila. Ale… S postupem příběhu se mi to všechno tak nějak „ohrálo“ a prostě mě to přestávalo bavit. Zpočátku mě styl Katalpy bavil, libovala jsem si ve stručném jazyku i v jejích obratech, nevadila mi absence přímé řeči. Příběh byl solidně seskládaný, ani zbytečně popisný, ani přehnaně stručný. Ale zhruba v půlce se situace změnila a autorka dle mého názoru zbytečně šlápla do pedálů. Zbytek příběhu jsem viděla už jen z rychlíku. Nemůžu se zbavit pocitu, že i postavám chyběla propracovanost psychologie, byly takové ploché, nijaké.
Jo a fakt mě štvaly ty všemožný erotický pasáže. Skoro na každý stránce to někdo s někým dělal, někdo někomu něco ukazoval, nebo aspoň myslel na to, jak to s někým dělá nebo někomu něco ukazuje. To na mě bylo už fakt kapku moc. Jako chápu, že prostě mládí, ale tohle bylo fakt too much.
Ale ať nejsem jen kritická. Oceňuji to, že se Katalpa nehnípala v každodennosti koncentračního táboru a tuhle část Zuzanina života pojala relativně stručně, se zaměřením na Jungwirtha (tahle část mi přišla docela cool). Taky dávám palec nahoru za to, že příběh neutla po Zuzanině návratu z tábora a věnovala se částečně i tématu poválečnému, toho se ve většině knih s podobnou tematikou člověk nedočká.
Závěrem
Když to vezmu kolem a kolem, Zuzanin dech stojí rozhodně za to. Příběhu by rozhodně neuškodilo, kdyby byl trochu vyšperkovanější, možná o něco kratší a méně překombinovaný (milostný trojúhelník, židovská rodina, Terezín, Osvětim, násilí, neopětovaná láska, předčasná smrt manželky, smrt jako taková atd. atd.) , ale skutečně kvalitně propracovaný. S autorkou to určitě nevzdávám a těším se na její další knihy, určitě si je ráda přečtu, stále si totiž stojím za tím, že Jakuba ten potenciál prostě má!
Za mě 7 z 10
