Rozbité světy
Posted On
Tahle knižní novinka v podstatě začínající české autorky je atraktivní už od pohledu. Hned na úvod musím vyseknout poklonu autorovi obálky, fakt se povedla a knížka působí dost “světovým” dojmem. Jak je na tom ale obsah? Dozvíte se v dnešní recenzi!
Autorka
Markéta Prášková je mladá česká autorka narozená v roce 1981. Pochází v podstatě “z mého regionu”, základní školu navštěvovala ve Světlé nad Sázavou, studovala pedagogiku v Hradci Králové. V úvodu o ní sice píšu jako o začínající české autorce, faktem ale je, že Rozbité světy nejsou její prvotinou, knih vydala už několik. Ty úplně první se věnovaly fantasy, tedy úplně jinému směru než kniha, kterou vám představuji dnes. Takže v tomhle ohledu vlastně trochu začínající přeci jen je.
A možná vás potěším tím, že autorka v roce 2024 chystá vydání nové knihy s názvem Bez návratu. Pravděpodobně se bude opět jednat o příběh zasazený do dějinných událostí 20. století.
Anotace
Je začátek roku 1945. Němci cítí v ovzduší prohru, své pozice přesto urputně brání a v lednu začínají opět organizovat transporty Židů do koncentračních táborů. Dvanáctileté Danušce odjíždí jediná žijící příbuzná, kterou má: její matka. Ve válečné Praze se dívka musí spolehnout jen sama na sebe a každý den bojovat o přežití. S nadějí očekává brzkou porážku Němců a vyhlíží návrat svých drahých. Šťastné období svobody však trvá jen krátce a do Československa přichází nová vlna strachu. Nyní již dospělá Daniela se – stejně jako její nebližší – ocitá opět v nebezpečí. Pomoci jí může jen jediný člověk…
Recenze
Rozsah knížky je opět poměrně velký, nicméně je velmi čtivá, takže nemusíte mít obavy. V úvodní části mě potěšila slovenština, s tou se čtenář už v knihách příliš nesetká, ačkoliv bychom neměli zapomínat, že byla kdysi naší součástí a naši předci se s ní běžně setkávali. Takže za to rozhodně bod nahoru. Potěšil mě i závěr, ve kterém autorka přibližuje svou cestu ke knize i to, jak přišla na ústřední téma. To je mimochodem založené na skutečném příběhu, což si opět zaslouží nějaký ten bod nahoru.
Zpočátku jsem byla velmi nadšená z toho, kolik prostoru ve své knize uděluje 50. letům 20. století, období krátce po válce a nástupu komunistů k moci, takových knížek tu totiž moc nemáme. Jenže. Pak se děj přesunul do minulosti a sklouznul do období druhé světové války, takových knih jsou naopak mraky. Naštěstí i v tomhle ohledu zůstala autorka poměrně originální, do děje zapojila dosud opomíjené události jakými bylo osvobozování Prahy, boje o rozhlas, stavění barikád, bombardování… Takže téma vzala trochu z jiného konce, což ji šlechtí.
Jenže. Těch historických vsuvek tam bylo někdy až moc. Jsem ráda, že si autorka dala práci s rešeršemi, určitě nad nimi proseděla velké množství času, nicméně ději tolik historických vsuvek opravdu škodí. Ač je historie moje láska převeliká, čas od času jsem podobnou pasáž musela přeskočit či přelétnout očima, odváděla mou pozornost od hlavní dějové linky.
Co mi bylo velmi sympatické, bylo zjištění, že se v příběhu na pozadí dějinných událostí vlastně odehrává i cosi jako detektivní pátrání po vrahovi strýčka hlavní hrdinky a po rodinném dědictví, které zmizelo neznámo kde. Tohle děj posunulo o level výš a opět knihu zachránilo před nálepkou “tuctovka z období druhý světový”.
Závěr
Doufám, že autorka bude v psaní pokračovat, talent rozhodně má a má české literární scéně co nabídnout. Jen bych teda příště prosila ubrat na těch historických podrobnostech. Příběh pak působí edukativně a rozptyluje čtenáře. A naopak pokračovat ve vytahování témat, která byla spisovateli doposud opomíjená.
A za sebe ještě dodávám, že si dovedu představit, že bych některou část knihy směle použila při výuce dějepisu.
PS: Těším se na novinku!
Za mě 4 z 5 a velké díky za příjemný čtenářský zážitek! Šla jsem spát až k půlnoci, jen abych knížku dočetla.
