Emilka
Nejspíš jste si všimli, že Emilka je hit tohohle podzimu. Je všude. Je jí plný Instagram, Facebook, internet obecně… Kam […]
Nejspíš jste si všimli, že Emilka je hit tohohle podzimu. Je všude. Je jí plný Instagram, Facebook, internet obecně… Kam […]
Nedávno se mi dostal do rukou recenzní výtisk poměrně zvláštního kousku s názvem Stopy na cestě. Nejsem si jistá, jestli […]
Ruta Sepetys je prostě láska a pomalu a opatrně ji řadím ke svým oblíbeným autorům. Nemusím tedy zdlouhavě vysvětlovat, jak […]
Dědictví jsem objevila mezi letošními novinkami a zaujalo mě svou líbivou obálkou i anotací. Radost mi udělal i krátký rozsah, […]
Pro knihy s tematikou odsunu mám zkrátka slabost. Je tedy logické, že jsem si novinku od Štěpána Javůrka nemohla nechat ujít a ačkoliv jsem se chystala i na Chaloupky, Sudetský dům nakonec dostal přednost. Tuhle ještě relativně horkou novinku jsem si mohla opět dopřát díky své čtečce. V knihovně bych se k ní už letos asi nejspíš nedostala, zas je u nás na příděl a stojí se na ni fronty.
OK, tuhle knížku bych si sama od sebe asi na seznam nedala. Koneckonců, kdo by rád četl o nemocech, nemocných lidech a připomínal si, že i na něj jednou dojde? Jenže. Knížku jsem viděla na několika bookstagramových profilech a vypadalo to, že fakt stojí za to. Řekla jsem si teda, že trochu tý deprese snad zvládnu a půjčila jsem si ji do čtečky. No a tady je výsledek!
Český detektivky moje parketa moc nejsou, ale Prameny Vltavy měly natolik atraktivní anotaci, že jsem jim naprosto podlehla a přidala si je na seznam. Jenže. V naší knihovně je měli (a ještě stále mají, je mi záhadou proč) jen jako e-knihu a já poslední dobou knížky prostě kupovat nechci, nemám je kam dávat. Musela jsem si tedy počkat na novou čtečku a trvalo mi tedy, než jsem se k téhle dle mého hojně propagované novince pročetla.
Jméno Ruta Sepetys se na české literární scéně skloňuje už pěkně dlouho a já mám její knihy na seznamu snad ještě delší dobu. Tak nějak podvědomě jsem od Ruty očekávala komplikované příběhy, nad kterými budu muset přemýšlet a které mi zaměstnají hlavu, takže jsem je stále odkládala a odkládala… Až jsem k nim nakonec doputovala. I v tomhle případě jsem v podstatě ověřovala, jestli je to, co se o Rutě šušká, pravda. A jestli hodnocení udělená na Databázi knih sedí. A co jsem zjistila? Dozvíte se v dnešním pokusu o recenzi.
Nedávno na blogu přistála recenze na knihu Sběratelka sirotků. Knížka to nebyla špatná, a tak jsem se rozhodla, že zkusím sáhnout i po něčem dalším od E. M. Wiseman a nakonec jsem vybrala Tmavé stěny Willardu. Zaujalo mě hodnocení na Databázi knih, kde má kniha aktuálně 90 % a 739 hodnocení. Takže na první pohled dobrý, ale jaká byla realita?
O Myší díře jsem se dozvěděla v jedné čtenářské skupině na Facebooku. Nebýt skupiny, asi bych se o tomhle příběhu z loňského roku nedozvěděla. Na sociálních sítích se moc neobjevuje a v novinkách pro rok 2021 jsem ji nějakou záhadou minula. No a byla by to škoda. Protože Myší díra rozhodně má něco do sebe.