Dopisy ze Sachsenhausenu
Posted On
Ruku na srdce, do téhle letošní novinky se mi zrovna dvakrát nechtělo. Po přečtení anotace jsem byla celkem skeptická a čekala jsem vyložený průšvih. Splnilo se mé očekávání? No schválně, co myslíte? Že nevíte? Nevadí. Všechno se dočtete v dnešní recenzi!
O autorovi
Trochu mě překvapilo, že je James Moloney uznávaným autorem dětských knih. Wow. Takže tenhle chlap, který až do letošního roku psal jen knížky pro děti, si zjevně řekl, že půjde a udělá něco hlubšího. Za odvahu rozhodně tleskám. Sympaticky působí i to, že si autor za účelem psaní dalších a dalších knih postavil chalupu. To zní jako sen, že? Jinak, napsal už víc než padesát titulů, takže ho nemůžeme považovat za nováčka na scéně. Překladu do češtiny se (podle toho, co jsem našla) zatím dočkal jen jednoho, ale věřím, že se možná právě teď blýská na lepší časy.
O knize
Příběhů zasazených do druhé světové války jsou stovky. Možná tisíce. Možná i miliony? Kdoví. Těch skutečně kvalitních a poctivě napsaných je ale čím dál tím menší hrstka. Přijít s něčím novým je tedy logicky čím dál těžší. James Moloney se ale konkurence nezalekl a vdechl život mladičké Margot Baumannové, která dědí místo na poštovním oddělení po své sestře. Nic divného by na tom nebylo, kdyby u moci nebyl Hitler, tohle nebylo Německo a poštovní oddělení neleželo přímo v koncentračním táboře.
Zpočátku je Margot věrná Říši a neudělala by nic, co je v rozporu s jejími záměry, po čase ale zjišťuje, že cesta, kterou nové Německo kráčí možná není tak dobrá, jak by se na první pohled mohlo zdát. A že Židé, proti kterým veškerá propaganda zuřivě míří, jsou lidé nesmírně citliví a moudří. Obzvlášť ten jeden, který píše láskyplné dopisy záhadné dívce se stejným jménem. Margot jako Margot. Co kdyby mu pro jednou odepsala a předstírala, že je ta druhá? Zdánlivě nevinný dívčí nápad má na Margotin život daleko větší dopad, než zpočátku vůbec může tušit. A vlastně ne jen na ten její…
Můj názor
Svoje obavy z kvality příběhu jsem vyventilovala už na začátku recenze, takže se opakovat nebudu. Pokud od knihy nebudete čekat hotový zázrak, budete myslím celkem spokojení. Jasně, jazyk knihy byl spíše jednoduší, příběh nebyl nijak zvlášť mistrovsky laděný a všechno bylo tak nějak průměrné. Ale i průměr může čtenáře stále ještě uspokojit. A já se uspokojená cítím. Dopisy ze Sachsenhausenu se pohybovaly na hraně, nakonec ale všechny nerovnosti zdárně vybalancovaly.
Oceňuji především zasazení příběhu přímo do válečného Německa a volbu Sachsenhausenu jako takovou (zdá se mi to, nebo autoři čím dál častěji vypráví z pohledu samotných Němců? A zdá se mi to, nebo toho do Sachsenhausenu ještě nikdo moc nezasadil?). Bezesporu je zajímavé už jen to, že hrdinkou knihy není zralá žena, ale prostě jen dívka, které je kolem šestnácti let. Ke kladům si dovolím ještě přičíst to, že se Moloney nebojí líčit konec války takový, jaký prostě byl. Surový a o nic víc radostný než bylo samotné zlo páchané během války.
Závěrem
Nečekejte mistrovské dílo, příběh má rozhodně své mouchy, na druhou stranu má ale slibně nakročeno. Autorův styl dokáže příjemně upoutat čtenářovu pozornost, příběh je srozumitelný, dalo by se říct, že i poměrně uvěřitelný (až na některé jeho části, ale to posoudíte sami). Troufám si říct, že by kniha mohla zaujmout i náctileté čtenáře, přeci jen hrdinka náctiletá je a i mladší čtenáři by se tedy mohli s hlavními hrdiny ztotožnit. Takže nebojte, není to totální brak 🙂
Ode mě si odnáší 4 z 5, prostě mi tam na plný počet něco chybělo.
