Emilka
Nejspíš jste si všimli, že Emilka je hit tohohle podzimu. Je všude. Je jí plný Instagram, Facebook, internet obecně… Kam […]
Nejspíš jste si všimli, že Emilka je hit tohohle podzimu. Je všude. Je jí plný Instagram, Facebook, internet obecně… Kam […]
Nedávno se mi dostal do rukou recenzní výtisk poměrně zvláštního kousku s názvem Stopy na cestě. Nejsem si jistá, jestli […]
Ruta Sepetys je prostě láska a pomalu a opatrně ji řadím ke svým oblíbeným autorům. Nemusím tedy zdlouhavě vysvětlovat, jak […]
Dědictví jsem objevila mezi letošními novinkami a zaujalo mě svou líbivou obálkou i anotací. Radost mi udělal i krátký rozsah, […]
Pro knihy s tematikou odsunu mám zkrátka slabost. Je tedy logické, že jsem si novinku od Štěpána Javůrka nemohla nechat ujít a ačkoliv jsem se chystala i na Chaloupky, Sudetský dům nakonec dostal přednost. Tuhle ještě relativně horkou novinku jsem si mohla opět dopřát díky své čtečce. V knihovně bych se k ní už letos asi nejspíš nedostala, zas je u nás na příděl a stojí se na ni fronty.
OK, tuhle knížku bych si sama od sebe asi na seznam nedala. Koneckonců, kdo by rád četl o nemocech, nemocných lidech a připomínal si, že i na něj jednou dojde? Jenže. Knížku jsem viděla na několika bookstagramových profilech a vypadalo to, že fakt stojí za to. Řekla jsem si teda, že trochu tý deprese snad zvládnu a půjčila jsem si ji do čtečky. No a tady je výsledek!
Český detektivky moje parketa moc nejsou, ale Prameny Vltavy měly natolik atraktivní anotaci, že jsem jim naprosto podlehla a přidala si je na seznam. Jenže. V naší knihovně je měli (a ještě stále mají, je mi záhadou proč) jen jako e-knihu a já poslední dobou knížky prostě kupovat nechci, nemám je kam dávat. Musela jsem si tedy počkat na novou čtečku a trvalo mi tedy, než jsem se k téhle dle mého hojně propagované novince pročetla.
Po dvou dnech jsme opustili Polsko a přejeli do sousedního Německa. Uznávám, že něco jako plán cesty jsme spíš neměli. Polsko sice ještě poměrně podle jakési naší představy bylo, Německo bylo částečně představa, částečně náhoda, ale po Německu, vážení, po Německu se nám totálně splašili koně. Ale o tom až příště. Dneska nás čeká Ravensbrück, Rostock, Flensburg a Lübeck. Vyrážíme!
Jméno Ruta Sepetys se na české literární scéně skloňuje už pěkně dlouho a já mám její knihy na seznamu snad ještě delší dobu. Tak nějak podvědomě jsem od Ruty očekávala komplikované příběhy, nad kterými budu muset přemýšlet a které mi zaměstnají hlavu, takže jsem je stále odkládala a odkládala… Až jsem k nim nakonec doputovala. I v tomhle případě jsem v podstatě ověřovala, jestli je to, co se o Rutě šušká, pravda. A jestli hodnocení udělená na Databázi knih sedí. A co jsem zjistila? Dozvíte se v dnešním pokusu o recenzi.
Nedávno na blogu přistála recenze na knihu Sběratelka sirotků. Knížka to nebyla špatná, a tak jsem se rozhodla, že zkusím sáhnout i po něčem dalším od E. M. Wiseman a nakonec jsem vybrala Tmavé stěny Willardu. Zaujalo mě hodnocení na Databázi knih, kde má kniha aktuálně 90 % a 739 hodnocení. Takže na první pohled dobrý, ale jaká byla realita?